Čeština jako cizí jazyk se v České republice vyučuje také v anglických studijních programech na lékařských fakultách. Jejím cílem je připravit zahraniční studenty na komunikaci s pacientem, která následně probíhá při praktických předmětech v nemocnici, a to pouze v českém jazyce.
Autorka příspěvku představuje, které mezioborové vztahy (sociologické, psychologické, etické apod.) vytvářejí rámec sociokulturních kompetencí studentů-cizinců v komunikaci s pacienty-rodilými mluvčími. Zároveň si klade otázku, do jaké míry se tato skutečnost promítá do výuky češtiny pro mediky-cizince a zda výuka češtiny v současné podobě studenty na jejich náročnou úlohu připravuje.