Abstrakt
Článek se týká dvou přístupů k času a budoucnosti, které lze nalézt v díle Jana Patočky. Jeden z nich klade důraz na diskontinuitu, otevřenost, ba jinakost času a budoucnosti, druhý naopak na tradici.
V tomto druhém přístupu je to vzpomínka, která otvírá možnost rozumět přítomnosti - danosti přirozeného světa.