Sociopolitické uvolnění po pádu východoevropských komunistických režimů a následná společenská a hospodářská transformace České republiky byly faktory vedoucí k poměrně rychlému střetávání české společnosti s řadou (post) moderních globálních tendencí, mezinárodnímu výrobními a obchodními korporacemi počínaje a kulturní globalizací, jdoucí v opozici vůči koncepci národního státu, konče. Víc než desetiletí prošlé od Sametové revoluce (1989) nicméně v mnoha ohledech stačilo spíše jen nastínit možný budoucí vývoj a "třecí plochy" s někdejším "závětřím" východního bloku a dynamickou situací vyspělého světa.