Abstrakt
Idea přirozeného zákona pochází ze staré řecké filosofie, kde byla chápán jako statický. Když byl převzat do křesťanské teologie, byl nadále chápán jako něco stabilního, statického, nepohnutého, neměnného.
Bylo by možno ukázat mnoho příkladů této neměnnosti, včetně textů z české tradice morální teologie z období před II. vatikánským koncilem. Dokument Mezinárodní teologické komise Hledání univerzální etiky: Nový pohled na přirozený zákon z roku 2009 představuje zcela jiný přístup.
Na přirozený zákon pohlíží jako na něco dynamického, spojeného s lidským svědomím, s cestami seberealizace a hodnocení dobra a zla. Přirozený zákon není heteronomním řízením lidského svědomí zvenku, nýbrž je principiální orientací, ve které člověk činí vlastní rozhodnutí s vlastní zodpovědností.
Tento dokument je dokladem schopnosti církve reagovat na změny ve společnosti, rozvíjet své učení a své sebepochopení.