Abstrakt
Článek se zabývá pojetím křesťanské obce v listech apoštola Pavla a jeho misijním působením v ní. Obec je v Pavlově pojetí na prvním místě dílem Božím, prostorem, kde se má realizovat Boží láska skrze lidskou aktivitu založenou ve víře, a teprve na druhém místě také lidským fenoménem.
Pavel zakládal na svých cestách církevní obce ve vizi brzkého Ježíšova příchodu (paruzie), tedy důrazným apelem na christocentricky a teocentricky orientovaný étos. Obec měla pro Pavla centrální význam, pojímal ji jako ústrojný organismus, v němž jsou jednotliví členové odkázáni jeden na druhého a kde vydanost ve prospěch druhého a společného díla je výrazem příslušnosti ke Kristu, podílem na jeho kříži jakožto prostředku spásy.
Tím nejdůle žitějším principem života křesťana a křesťanské obce není podle něj úspěch, bohatství, sláva, ani dosažení mimořádných darů a schopností, jakkoliv si jich vážil, nýbrž nezištná láska, jak to nejvýrazněji vyjádřil v 1 Kor 13 nebo v Řím 8,31-39.