Abstrakt
Složitým systémům lze porozumět pomocí idealizovaného systému s jednodušším a prediktabilním chováním. Tento přístup je běžný ve fyzice, avšak v poslední době se začíná prosazovat i v biologii.
Ukazuji, že veškerou vegetaci lze chápat jako různé odchylky od ideálního lesa. Ten se vyznačuje několika jednoduchými zákonitostmi, zvláště pak mocninným rozložením velikosti (a věku) stromů (tak, že počet stromů je nepřímo úměrný průřezu jejich kmene) a s tím související ekvivalencí energie využívané jednotlivými velikostními třídami.