Článek vychází z terénního výzkumu farních, děkanských a vikariátních knihoven ve východní části královéhradecké diecéze a z průzkumu příslušných archivních fondů. Na jejich základě popisuje proměnu farních knihoven od poloviny 18. století do poloviny 20. století.
Na konkrétních příkladech popisuje proměnu bibliotéky pro potřebu faráře (Ústí nad Orlicí) přes vikariátní knihovnu (Litomyšl), která měla sloužit duchovním celého vikariátu, až ke knihovně pro farníky (Skuhrov nad Bělou). Změny se projevily nejen v skladbě tematické (homiletická díla - teologické a humanitní práce - beletrie, katechismy, popularizační práce), ale i jazykové (latina - němčina - čeština).