Abstrakt
Studie je rozdělena do dvou částí. Teoreticky zaměřená první část rozebírá možnosti a limity využití kvantitativních přístupů pro zkoumání pozdně středověké testamentární praxe a na základě interpretace konkrétních testamentárních ustanovení se zamýšlí se nad tím, jak co nejsmysluplněji rozdělit zbožné odkazy na peněžní a nepeněžní.
V druhé - empirické - části jsou představeny výsledky kvantitativního rozboru zbožných odkazů v závětích olomouckých měšťanů a zasazeny do širšího kulturněhistorického kontextu. Preference Olomoučanů se velmi podobají preferencím testátorů v jiných královských městech Čecha a Moravy v 15. století.
Rozdíl spočívá především v jejich celkovém objemu, v němž se odráží skutečnost, že Olomouc patřila k nejbohatším městům českých zemí ve sledovaném období. Jasně nejčastěji obdarovávanou institucí byl nejvýznamnější farní kostel ve městě (svatomořický), následovaný charitativními odkazy, odkazy konventům žebravých řádů a dalším kostelům nejen v Olomouci. Ženy činily více zbožných odkazů než muži.
Zejména to platí pro odkazy nepeněžní, které jsou v ženských kšaftech zastoupeny dvojnásobně často. Jedinou institucí, na níž odkazovali častěji muži, je kostel sv.
Mořice. To lze vysvětlit mimořádnou prestiží, která byla dokončení výstavby nového, reprezentativního farního kostela olomouckými měšťany přikládána, a jež hrála zřetelnější roli v rozhodování testátorů nežli testátorek.
Příklady krátkodobého nárůstu četnosti odkazů observantskému konventu svatého Bernarda v Olomouci a špitálu svaté Alžběty v Praze pod Vyšehradem, zapříčiněného výstavbou, respektive přestavbou příslušné instituce, rovněž výmluvně ilustrují, jak důležité je sledovat preference pozdně středověkých testátorů v dlouhém období. Obzvláště zvolí-li badatel přístup převážně kvantitativní.