Abstrakt
Církevní tradice připisuje Ambrožovi přízvisko planus atque suavissimus doctor, jež charakterizuje jeho kazatelské umění: jasnost jeho výkladu, "sladkost", tedy půvab jeho promluv a vyučování, založené na hluboké znalosti Písma svatého a soudobé teologie. Článek ukazuje, že sám Ambrož považoval kázání za stěžejní a neoddělitelný prvek biskupské. Tato služba musí podle Ambrože vyvěrat z rozmanitých proudů "oceánu Písem", do nichž se sám ponořoval, aby byl s to pochopit jeho skryté významy.
Kázání je pro Ambrože prioritou, jeho prvním úkolem a první povinností. Vyvěrá však z tak zdánlivě neproduktivní činnosti, jakou je sycení duše Kristem při četbě a studiu Písma.
Obojí se mu pak stává příležitostí, jak se "bouřím" světa, které se mohou přihnat kdykoli a které ohrožují plavbu jeho církve, postavit čelem a s odvahou.