Cílem článku je vysvětlit vývoj teorií právnických osob od jejích počátků do současnosti. Za základ současného pojetí právnických osob se někdy mylně považuje římské právo.
Ve skutečnosti se však jedná o pojem, který vznikl teprve v 19. století. U zrodu současné koncepce právnické osoby stál F.
C. Savigny, který je také spojován s tzv. teorií fikce.
Jeho teorie je však pouze jednou z plejády tzv. "klasických teorií" právnických osob tak, jak vznikly v průběhu 19. století. Konkrétně se jedná o Gierkeho teoriii reálné svazové osobnosti, zájmovou teorii R. v.
Iheringa a kombinovanou teorii E. Bernatzika.
Tyto teorie jsou stále důležité, neboť představují základ, na který většina současných teoretiků navazuje. Zásadní předěl pro pojem osoby v právním smyslu znamenal právní normativismus, jež přestává hledat "substrát" právnické osoby, kterou považuje za pouhou personifikaci právních norem.
Druhá polovina 20. století je charakterizována pluralitou přístupů a metod; to lze demonstrovat na koncepcích Rolfa Ostheima, Fritze Rittnera, Gunthera Teubnera, Thomase Raisera, Jerzyho Wróblewského, jakož i autorů, kteří se hlásí k postmoderním přístupům v právní vědě. Poslední část článku představuje pokus autora o analytické vyvození pojmu osoby, resp. právnické osoby z platného právního řádu.