Abstrakt
Cílem článku je vysvětlit vývoj teorií právnických osob od jejích počátků do současnosti. Za základ současného pojetí právnických osob se někdy mylně považuje římské právo.
Ve skutečnosti se však jedná o pojem, který vznikl teprve v 19. století. U zrodu současné koncepce právnické osoby stál F.
C. Savigny, který je také spojován s tzv. teorií fikce.
Jeho teorie je však pouze jednou z plejády tzv. "klasických teorií" právnických osob tak, jak vznikly v průběhu 19. století. Konkrétně se jedná o Gierkeho teoriii reálné svazové osobnosti, zájmovou teorii R. v.
Iheringa a kombinovanou teorii E. Bernatzika.
Tyto teorie jsou st ále důležité, neboť představují základ, na který většina současných teoretiků navazuje. Zásadní předěl pro pojem osoby v právním smyslu znamenal právní normativismus, jež přestává hledat "substrát" právnické osoby, kterou považuje za pouhou personifikaci právních norem.
Druhá polovina 20. století je charakterizována pluralitou přístupů a metod; to lze demonstrovat na koncepcích Rolfa Ostheima, Fritze Rittnera, Gunthera Teubnera, Thomase Raisera, Jerzyho Wróblewského, jakož i autorů, kteří se hlásí k postmoderním přístupům v právní vědě. Poslední část článku představuje pokus autora o analytické vyvození pojmu osoby, resp. právnické osoby z platného právního řádu.