Abstrakt
Studie se zabývá jednou z podob literárního psaní v textech Samuela Becketta napsaných mezi lety 1945 a 1953, tedy v jeho anglicky psané próze Tso a francouzské trilogii Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Více než o poetiku Beckettova díla jde o sledování jednotlivých momentů psaní, které se obrací proti sobě a destruuje svůj vlastní obsah.
Toto "psaní navzdory jazyku" však není nahlíženo nikterak negativně, nýbrž prizmatem určitého vizuálního čtení, které je zviditelňuje a ukazuje jako tvořivý proces překračování sebe sama vstříc odlišným literárním i výtvarným formám. Nazvěme zde tento postup fyziognomií psaní: ta ohmatává tvořivý pohyb řeči, jenž literaturou prochází, přitom však jí a jejím zákonitostem nepatří.
Verbálně-významový rozměr tohoto psaní je stejně podstatn ý jako jeho vizuálně-figurální performance a je jen záležitostí perspektivy čtoucího, kudy pohyb psaní povede.