Abstrakt
Problém řeči o Bohu dnes nespočívá jen v obtížnosti vhodných slov, jimiž se má v současnosti o Bohu hovořit. Jde o hlubší otázku, jestli vůbec řeč o Bohu odpovídá lidské bytosti. Článek se proto nejprve zabývá řečovým aktem lidské bytosti, aby na něm odkryl její vnitřní duchovní strukturu.
Ukazuje, že lidská bytost coby poznávací a řečový subjekt je v duchovním pohybu, do něhož proces poznání i řeči patří. Tento pohyb je dvojí: analogický a katalogický.
Oba vystihují lidskou bytost pravdivě. V prvním, analogickém, pohybu dochází člověk k poznání Boha i řeči o něm na základě vlastní zkušenosti a sebereflexe.
V druhém, katalogickém, pohybu je člověk zahrnut do Bož í iniciativy sebesdělení, tj. do Božího zjevení. Protože poznání Boha představuje pro člověka jistý přeryv, hiát, bude člověk k vyjádření dosaženého poznání Boha potřebovat jak vyřčené slovo, tak též ticho (silentium).
V obou pohybech může nastat moment němoty, afasie, která svědčí o defektu v poznání Boha. Nicméně dimenze apofatická, což není němota, do poznání Boha i řeči o něm patří.