Abstrakt
Pojem lidská důstojnost je užíván v etických kodexech, najdeme jej i v preambuli bioetické konvence. Přesto není jednota ve vymezení tohoto pojmu.
Pro lepší porozumění problematice lidské důstojnosti se článek zabývá různými formulacemi pojmu důstojnost. Protože za nositele důstojnosti je považována osoba, vysvětluje autorka tento pojem z pohledu filosofa Jana Sokola a zakladatele logoterapie V.
E. Frankla.
Pojednání se zabývá i charakteristikou osoby podle katolické Charty pracovníků ve zdravotnictví. Jsou popsány rozdíly mezi chápáním člověka prostřednictvím ontologického personalismu a empirického funkcionalismu.
Konečně se text věnuje sekulárnímu vymezení lidské důstojnosti podle L. Nordfelta, ve kterém se odlišují čtyři její typy: důstojnost zásluh, důstojnost mravní síly, důstojnost osobní identity a Menschenwürde, jež vystihuje nezcizitelnou úctu náležící každému lidskému jedinci nezávisle na jeho tělesném či duševním stavu.
Navzdory tomu, že důstojné zacházení s pacienty a klienty ze strany zdravotníků nelékařů a sociálních pracovníků není vymahatelné, měl by každý z t ěchto profesionálů znát a v praxi se opírat o různá vymezení lidské důstojnosti. Za základ autorka považuje pojetí Menschenwürde, ve kterém je lidská důstojnost univerzální hodnotou danou samou podstatou lidství.