Abstrakt
Karcinom prostaty (CaP) patří celosvětově mezi nejčastější maligní nádory diagnostikované u mužů. Přestože patogeneze CaP není na molekulární úrovni tak přesně zmapována jako např. patogeneze kolorektálního karcinomu, v posledních letech se naše znalosti v této oblasti značně prohloubily.
Kromě mapování genetických změn, jsou v posledních deseti letech intenzivně studovány i změny epigenetické, které také přispívají k iniciaci a progresi tohoto onemocnění. V současnosti jsou intenzivně zkoumány tři typy epigenetických změn, a to methylace DNA, remodelace chromatinu a regulace genové exprese molekulami mikroRNA (miRNA).
Nynější model patogeneze CaP předpokládá postupnou kumulaci změn ve tkáni prostaty zahrnující ztrátu exprese genu HPC1, změny týkající se genu pro androgenní receptor (AR) a dalších. Průběh onemocnění je zásadně ovlivněn vznikem fúzního genu TMPRSS2-ETS v lézích typu PIN a dále vznikem androgen nezávislého růstu nádoru.
K výše uvedeným genetickým změnám přispívají také změny epigenetické. První práce systematicky stanovující expresi miRNA u CaP, a to pomocí microarray technik, byla publikována v roce 2007.
Porovnáním exprese miRNA mezi maligními a benigními buňkami prostaty bylo nalezeno mnoho molekul miRNA se sníženou nebo zvýšenou expresí. Na základě dalších výsledků se pozornost u CaP soustřeďuje na roli miRNA ve vztahu ke schopnosti nádorových buněk zabránit apoptóze a dále na ovlivnění androgenní signalizace molekulami miRNA.
Deregulace exprese molekul miR-20a, miR-21, miR-25, miR-34a a miR-205 u karcinomu prostaty ovlivňuje aktivaci apoptózy a to inhibicí proapoptotických signálů. Kromě inhibice apoptózy je pro nádorové buňky klíčová deregulace kontroly proliferace.
Zvýšená exprese miR-221/222 a snížení exprese miR-15a/16-1 u CaP proces proliferace podporují. S rostoucím porozuměním zapojení molekul miRNA v patogenezi CaP se zkoumá možnost jejich využití jako biomarkerů a také jako cílů protinádorové léčby.