Příspěvek čerpá ze zkušeností veřejného ochránce práv jako národního preventivního mechanismu, tedy z provádění systematických návštěv mimo jiné i zařízení pro seniory. Představuje metodu šetření úrovně prevence malnutrice v navštívených zařízeních sociálních a zdravotních služeb a doporučení ochránce pro zvýšení standardu poskytované péče.
Dále příspěvek dokumentuje zjištění ochránce, že některá neregistrovaná zařízení pro seniory budí zdání zařízení sociálních služeb nebo zdravotnických zařízení, přestože nesplňují ani minimální zákonné požadavky. Zacházení s klienty může představovat i reálné riziko pro život, zdraví a důstojnost