Vojenská hranice jako bariéra proti pronikání osmanské expanze na Západ, sehrála zejména v 16. a 17. století klíčovou úlohu. Hlavním tématem této studie je snaha zachytit a zmapovat společenství, která žila ve 2. polovině 16. století na chorvatsko-slavonské části vojenské hranice.
Autor se na základě pramenů a odborné literatury zabývá jednak posádkami pohraničních pevností, které tvořily jedno ze společenství v pohraničí. Zejména ovšem věnuje svoji pozornost nově příchozím uprchlíkům z Balkánského poloostrova, kteří byli v pohraničí usazováni a výměnou za určitá privilegia souhlasili s tím, že budou bránit habsburskou hranici potažmo křesťanství, proti osmanské expanzi a šíření islámu.
Uprchlíci postupně vytvořili společnosti, které byly dominantně agrární a na rozdíl od místního nevolnické obyvatelstva byly svobodné, omezené pouze vojenskou službou. Vojenská hranice tak měla naprosto odlišný sociální vývoj než území nacházející se kolem ní.