Abstrakt
Ačkoli prezident ČR podle ústavního složení (článek 63) představuje stát v zahraničí, je jeho skutečná funkce omezena vzhledem k tomu, že tato pravomoc musí mít spolupodpis předsedy vlády. Profesor Weyr uvádí, že vnější zastoupení znamená "zastoupení v celkových diplomatické a politické účely (...) v různých oficiálních a ceremoniálních příležitostech jako hlava státu ".
V praxi byla zahraniční politika doposud v zásadě v kompetenci vlády, včetně vyjednávání mezinárodních smluv. Vláda byla vybavena odpovídající administrativní a diplomatickou agendou pro provádění zahraniční politiky.Přímá volba prezidenta může mít podstatný vliv na výklad ústavních ustanovení týkajících se zahraniční politiky.
Změna posuzování zahraniční politiky mezi prezidentem a předsedou vlády, které byla v rámci nepřímé volby skryta v kooperativním stylu koordinace, může být posunuta v několika aspektech. Můžeme očekávat zvyšující se počet zásahů prezidenta do sjednávání mezinárodních smluv.
Také síla prezidenta ratifikovat mezinárodní smlouvy se se může změnit.