Abstrakt
Způsoby vyrovnávání se s umíráním a smrtí jsou různé v různých kulturách a epochách, přičemž vždy ukazují úzkou spojitost s ostatními rysy a hodnotami, jež jsou pro danou epochu či kulturu typické. Studie se pokouší v hlavních rysech rekonstruovat typickou zkušenost se smrtí v klasických Athénách pátého a čtvrtého století př.
Kr., spojitost s dichotomií soukromé-veřejné a regulativní roli státu. Hlavní otázkou je, zda bylo povoleno, aby smrt zasahovala do veřejného prostoru. Část I. se zabývá smrtí zvířat.
Nejprve poskytuje přehled o zvířecích obětech a souvisejících krvavých rituálech, konaných na pravidelné bázi kněžími, státními úředníky i soukromými osobami. Poté zkoumá athénskou zálibu v kohoutích zápasech a pozvednutí této krvavé zábavy na oficiální sport.
Dále je stručně zmíněn lov s cílem ukázat, že na rozdíl od Sparty či Kréty zde tento spíše aristokratický sport nebyl tak rozšířený a důležitý jako kohoutí zápasy. Studie ukazuje, že přítomnost zvířecí smrti ve veřejném prostoru byla nejen tolerována, ale přímo očekávána a vyžadována.