Panelová sídliště patří mezi nejpodstatnější odkaz socialistického režimu, který dnes ovlivňuje podobu českých měst. Přes pesimistické předpovědi o jejich budoucím vývoji zkraje 90. let dnes stále představují rozšířený a oceňovaný typ bydlení.
Na rozdíl od převažujících ekonomizujících přístupů příspěvek analyzuje situaci a možný budoucí vývoj českých panelových sídlišť za použití kombinace tří teoretických perspektiv sociologie města: sociální ekologii, politickou ekonomii místa a kulturalistický přístup. Ke stabilizaci situace na sídlištích přispívá ambivalentní vztah k tomuto typu zástavby, který nevyústil v jejich přesvědčivou stigmatizaci.
Zároveň značná část jejich obyvatel zde zakořenila a jejich zájem o místo bydliště je posílen i častým nabytím vlastnického vztahu k obývanému bytu. Mezi podstatné faktory proměny může v budoucnu naopak patřit koncentrace etnických menšin v některých lokalitách či riziko selhání kolektivního jednání obyvatel-vlastníků.
Hlubší empiricky podložená prognóza by se měla opírat o systematický výzkum zaměřený na konkrétní lokality, jehož rozvržení zachytí opomíjené politickoekonomické a kulturní dimenze problematiky.