Příspěvek se věnuje důležitému nástroji propagandy - vytváření obrazu nepřítele. Zabývá se teoretickými aspekty obrazu nepřítele, které jsou ilustrovány na příkladu komunistické propagandy v Československu. v letech 1948-1956.
Obraz nepřítele tvoří antropologickou konstantu, která se vyskytuje již od počátku lidských dějin. Utváření obrazů nepřítele úzce souvisí s utvářením obrazů druhého - jiného, vůči komu se člověk vymezuje.
Tento mechanismus se zvlášť výrazně projevuje při formování kolektivních identit. Člověk se identifikuje s idealizovaným obrazem své vlastní skupiny a vymezuje se vůči cizí skupině, vytváří se obraz nepřítele. Externalizací negativních vlastností na vnějšího nepřítele jsou uspokojivě řešeny vnitřní problémy společnosti a je zachována její integrita.
Komunistická propaganda využívala obrazů nepřítele k formování nové kolektivní identity - nového socialistického člověka. Obraz nepřítele byl diverzifikován a proměňoval se v čase, využíval stávající stereotypy - např. obraz nepřítele Němce.