Abstrakt
V tomto článku, založeném na dlouhodobém terénním výzkumu v severním Thajsku, argumentuji, že diskuze obklopující otázky spojené s angažovanou antropologií nahlíží "angažovanost" jako jednolitý celek, aniž by rozlišily instrumentalizaci věděni, která se může vydávat za objektivní a hodnotově neutrální, od formy, kteráse rodí z explicitního sebepochopení výzkumníka, jako nevyhnutelná hodnotová a praktická zakotvenost bádání. Domnívám se, že etnografie jako metoda poznamenaná závazkem mezi antropologem a informátory žádá angažovanost jako nutný předpoklad pro různorodé formy reciprocity, jež spoluvytvářejí sociální dynamiku terénního výzkumu.