Abstrakt
Článek na základě analýzy studentských prací za posledních zhruba 15 let sleduje některé změny v češtině studentů humanitních oborů. I když mnohé z nových jevů jsou přirozenou reakcí jazyka na překotné a hluboké změny ve společnosti, objevují se i nivelizační tendence, které jsou v rozporu se současnou potřebou jazykové zdatnosti.
Je samozřejmé, že k přirozenému vývoji jazyka patří reakce na moderní způsoby komunikace a proměny ve veřejné sféře (e-mail, internetové sociální sítě, reklama i všudypřítomný vliv angličtiny apod.), ale pokud se dopad těchto nových vlivů spojí s příliš „uvolněnou“ jazykovou kompetencí (jíž postulátem nezávaznosti kodifikované normy do jisté míry napomáhá i tzv. koncept minimální intervence), může idiosynkratický charakter komunikátů mimo běžný rámec každodenní komunikace interferovat s jejich cílem. Přes veškerou pozornost věnovanou všeobecnému zvýšení jazykové vzdělanosti postrádají mnozí univerzitní studenti adekvátní zdatnost nejen ve druhém či třetím jazyce, ale i ve své mateřštině.