Příspěvek je věnován problematice fonetické gramotnosti - její definici a vztahu českých učitelů ruského jazyka k výuce výslovnosti a poslechu žáků. Důraz je kladen na význam výuky segmentálních a suprasegmentálních prvků jazyka a také na roli správné výslovnosti v procesu komunikace.
Zmíněna je také problematika tzv. "české ruštiny" jako jednoho z projevů interference mateřského jazyka na výuku ruštiny ve školách. V textu jsou zveřejněny výsledky výzkumu provedeného mezi učiteli ruského jazyka různých druhů škol.
Zvláštní pozornost je věnována jejich vztahu k formování návyků žáků v oblasti výslovnosti a poslechu, struktuře takto zaměřených cvičení v učebnicích a také opravě chyb ve výslovnosti žáků.