Abstrakt
Rezidenční suburbanizace způsobuje oddělení bydliště a dalších denních funkcí uvnitř metropolitních regionů. Důsledkem jsou na jedné straně zvyšující se nároky na dopravní infrastrukturu a rostoucí intenzita dopravy, na straně druhé časové ztráty vznikající jednotlivcům v důsledku narůstajícího času stráveného v dopravě. Článek se soustředí na skupinu teenagerů, kteří na rozdíl od svých rodičů nemohou využívat osobní automobil, jsou ve většině případů závislí na veřejné dopravě a jejichž prostor aktivit a užívané urbánní funkce se nejméně shodují s vlastnostmi suburbií.
V textu hodnotíme na příkladu Pražského městského regionu každodenní pohyb a aktivity suburbánních gymnazistů ve srovnání se stejnou skupinou studentů žijící uvnitř města. Výzkum vychází z vlastního terénního šetření realizovaného v listopadu 2009 a dat o využití času agentury Median.
Hlavní zjištění, které je hlouběji diskutováno, ukazuje, že delší doba strávená denně v dopravě zkracuje suburbánním studentům čas na spánek a volnočasové aktivity. Kromě vlivu lokalizace místa školy a bydliště v životě teenagerů se ukázaly i rozdíly ve využití času mezi studenty gymnázií a celkovou populaci teenagerů v Praze dané na jedné straně větší dojížďkovou vzdáleností, na straně druhé také náročnějším typem studia.