Text předkládá základní nástin problematického vztahu Rumunska se zbytkem států východního bloku v letech 1969-1974. Zaměřuje se především na aspekty spolupráce v rámci organizace Varšavské smlouvy.
Heuristicky vychází převážně z dokumentů Archivu ministerstva zahraničních věcí České republiky. Rumunské vedení v této době realizovalo politiku "balancování" - střídavé instrumentální příklony k východnímu bloku, k Číně a k Západu.
Kreml sice Ceauşescovy zahraničněpolitické provokace pobuřovaly, avšak tvrdě proti nim nezasáhl a nepovažoval je za skutečnou hrozbu. Mnohem aktivněji se v této otázce angažovaly sovětské satelity.
Především bulharský vůdce Živkov inicioval řešení rumunského kurzu na schůzkách Varšavské smlouvy. Zkušenost z první poloviny 70. let však ukázala, že Ceauşescovu zahraniční politiku v rámci Varšavské smlouvy spíše než razantní akce lépe ovlivní dlouhodobé soustavnější působení.