Tato studie analyzuje "obrat k praxi" v rámci sociálních věd a ukazuje, nakolik samotné vyzkumné praktiky v sociálních vědách ovlivňuje neexistence "standardních" forem, způsobů čistylů bádání. Zaměřenost na otázky formování "standardní" vyzkumné praxe svádí úvahy o profilaci sociálněvědních vyzkumnych praktik k otázkám kumulace, synergiea veřejné relevance sociálního vědění.
Detailně jsou představeny rovněž vychozí myšlenky takzvané "nové" sociologie idejí, jež stojí v pozadí celého projektu analyzy sociálních praktik projevujících se v procesech "produkce, evaluace a aplikace" sociálního vědění. Jako klíčová se ukazuje potřeba nově promyslet samotnou koncepci "profesionalizované" sociální vědy, jež byla v dřívějším vyvoji odmítnuta jako morálně i prakticky neudržitelná, neboť s demokratizací vyzkumného procesu a proměnou vztahu mezi sociálními vědami a jejich publikem se stále zřetelněji projevuje, že s odklonem od konceptu profesionální sociální vědy se veřejná irelevance sociálního vědění spíše stále více prohlubuje.