Abstrakt
Zdeněk Bonaventura Bouše OFM (1918-2002) náležel mezi přední české teology druhé poloviny 20. století. Byl autorem odborných textů různé povahy, od dopisů a homilií po dogmatické úvahy a pojednání o liturgii.
Většinu jeho prací vyšla v knihách Malá katolická liturgika a Epilegomena. Vývoj jeho teologické reflexe se zřetelně člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež následovala po jeho druhé konverzi, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím.
Autor se nechal ovlivnit programem historicko kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěl směřovat církev své doby - totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství.
Vývoji a podobě této teologie je věnována druhá část monografie. Část třetí přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury.