Studie analyzuje úlohu Varšavské smlouvy v první fázi krize polského komunistického režimu počátkem 80. let, která vyvrcholila mimořádnou schůzkou stranických vůdců členských států paktu v Moskvě a nestandardními manévry "Sojuz-80" na území Polska a jeho sousedních zemí v prosinci 1980. Polské teritorium i jeho ozbrojené síly hrály podstatnou roli v plánech Varšavské smlouvy, což jen posilovalo obavy SSSR a dalších států východního bloku, aby situace v zemi neohrozila vojensko-strategické zájmy paktu.
Moskva však ve sledovaném období s angažováním Varšavské smlouvy při řešení krize příliš nepočítala. Jelikož na rozdíl od roku 1968 v ČSSR se polské vedení nikterak neodchýlilo od sovětského modelu socialismu, Kreml preferoval pouze jeho podporu při nastolení pořádku v zemi.
Politické i vojenské orgány Varšavské smlouvy se polskou otázkou zabývaly minimálně. Charakter moskevské schůzky následně ukázal, že přes formalizaci spolupráce v paktu v 70. letech byl rámec Varšavské smlouvy i nadále dodržován, pouze pokud vyhovoval aktuální situaci.