Kapitola se zabývá epochou moderny jako systenickou kulturou, jednou z jejíchž součástí byla filosofie. Filosofické instituce této doby měly znaky modernismu jako celku.
Tato skutečnost je dokládána na příkladu filosofických společností. Díky symbolismu se uzavřené filosofické společnosti 19. století změnily na nový typ instituce, takzvané nábožensko-filosofické společnosti (RFO).
Ty měly svůj předobraz v Nábožensko-filosofických setkáních a poprvé se zformovaly v Moskevské RFO. V rámci tohoto fóra se setkávali představitelé filosofie, symbolististé, duchovní a vědci.
Společnost měla své stanovy, členstvo, pravidelné přednášky s diskusemi, veřejná vystoupení. Tytéž vlastnosti měly i další společnosti jako RFO v Sankt-Petěrburgu a Kyjevské RFO.
Po bolševické revoluci činnost RFO pokračovala vnábožensko-filosofických akademiích a dalších institucích v rámci ruské emigrace.