Cílem studie je kriticky přezkoumat Humovo traktování skepticismu v pyrrhónské formě. Ukazuji, že Humova filosofie vykazuje - navzdory Humovým vlastním proklamacím - některé momenty, které Sextus Empiricus označuje za podstatné rysy pyrrhónské AGÓGÉ.
Tvrdím, že Humova koncepce přesvědčení se kryje přesně s tím doxastickým stavem, který Sextus připisuje pyrrhónskému skeptikovi jako příznačný pro "následování fenoménů". Dále ukazuji, že je-li tomu tak, stává se Humův útok na pyrrhonismus ze Zkoumání XII, II bezzubým.