Společenské změny, které se odehrály na území tehdejšího Československa na konci 80. let 20. století, se významným způsobem podepsaly na proměnách demografického chování obyvatelstva. Na jedné straně to jsou nové možnosti seberealizace mladých lidí, které ve výsledku snižují porodnost, na straně druhé je to neustálé snižování úmrtnosti ve středním a vyšším věku, vedoucí k dožívání se vyššího věku.
V kombinaci s nepravidelnou věkovou strukturou tak dochází k výrazným proměnám zastoupení jednotlivých věkových kategorií a mluvíme o tzv. demografickém stárnutí.