Abstrakt
Příspěvek analyzuje, jak na svůj předválečný "domov" nazírali utečenci rozesetí po Bosně a Hercegovině následkem občanského konfliktu v devadesátých letech dvacátého století. Primární cíl studie spočívá v zodpovězení otázky, jak se v důsledku prodlužujícího se období, během něhož utečenci žili na jiném místě, proměňovala jejich touha vrátit se do předválečného domova (tzv. "mýtus návratu").
Stať zároveň rozebírá odlišnosti percepce "domova" mezi jednotlivými konstitutivními národy, analyzuje rozdíly ve vnímání "domova" přesídlenců, kteří utekli do větších, nebo naopak do středních a menších sídel; nastiňuje, jak rozdílně vnímají "domov" příslušníci různých věkových kategorií a zkoumá proměnu percepce "domova" v důsledku sociálního konfliktu mezi městskými a venkovskými utečenci. Závěr textu je pak věnován otázce, zda vůbec lze na základě kulturně podmíněného významu "domova" v Bosně a Hercegovině obnovit jeho původní pojetí.