Abstrakt
V září 1943 bylo na řeckém ostrově Kefalonia zmasakrováno několik stovek italských vojáků, poté co byli poraženi v bitvě proti německým jednotkám. Článek odpovídá na otázku, jakým způsobem se k válečnému zločinu na Kefalonii postavila mezinárodní, italská a německá justice v letech 1945 až 1970, tedy v době kdy se měnil postoj západních spojenců vůči potrestání německých válečných zločinců a v západoněmeckém veřejném mínění se prosadil mýtus o "čistém wehrmachtu". Hlavním těžištěm článku je tehdejší interpretace událostí na Kefalonii ze strany západoněmeckého ministerstva zahraničí a svazu veteránů, jehož členové byli do masakru italských vojáků pravděpodobně zapleteni, jakož i způsob, jakým se připravovali na případnou medializaci tohoto masakru.
Studie archivních pramenů odhalila, že jak v případě ministerstva, tak u veteránského svazu přícházelo v úvahu více možností, nicméně jako nejúčinnější se prokázala strategie mlčení.