Kapitola se zabývá tím, jak fungovaly intertexty ve vernakulární (cestopisné) produkci vzniklé v českých zemích v 16.-18. století. Autorka se spíše než na migrace konkrétních intertextů soustředí na to, jak mohly být tzv. "systémové intertexty" (H.
Plett) zapojeny do cestopisných rerpezentací prostoru a obecně alteritních diskursů, což ukazuje na příkladě apodemické literatury a tzv. biblické alterity.