Abstrakt
Autor recenzuje sborník Intermediální poetika příběhu, který zahrnuje příspěvky ze studentské konference Podoby a funkce příběhu - pokus o intermediální a interdisciplinární debatu, již uspořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR a sezval na ni filology, historiky, teoretiky umění i badatele z oboru mediální studia. Recenzent se nejdřív zamýšlí nad koncepcí celého projektu a pokládá si přitom otázku, zda atraktivní metodika využívající kombinaci přístupů různých oborů nemůže být víc vnějškově efektní než skutečně obohacující - a na příkladu příspěvku Jitky Bažantové Julius Payer a Záliv smrti dokládá, že taková pochybnost může být relevantní.
Recenzent se potom podrobněji zabývá čtyřmi příspěvky, které se dotýkají masových studií - konkrétně problematiky televizních seriálů a jejich analýzy. Šimon Dominik ve studii Vzorová samoobsluha říznutá antikou zkoumá narativní strukturu seriálu Žena za pultem, Aneta Zatloukalová se v příspěvku Specifika seriálové adaptace zabývá převáděním krásné literatury do podoby televizních seriálů, Radomír D. Kokeš v textu Teorie seriálové fikce představuje vlastní cestu naratologické analýzy televizních seriálů a Eva Kvasničková ve studii "Za chvíli mi začíná Ulice..." předkládá výsledky svého výzkumu dvou skupin diváků seriálu Ulice - televizních a internetových.
Po krátkém zasazení do kontextu mediálních studií a načrtnutí teoretických zázemí jednotlivých autorů se recenzent věnuje konkrétním příspěvkům a dochází k nikoli překvapivému závěru - že jejich přínos či inspirativnost se liší text od textu, autor od autora, jak už to ve sbornících bývá. A vyzývá, aby si autoři i čtenáři akademických studií, zvláště v rámci podobných "hravých" projektů, pokládali obyčejné "laické otázky", jako třeba K čemu je to vlastně dobré...