"So weit die polnische Zunge klingt?" Nacionální rétorika národních demokratů na přelomu 19. a 20. století
Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je analýza národního diskurzu ústředních představitelů národně-demokratické strany, Romana Dmowského a Zygmunta Balického, na konci 19. a na počátku 20. století. V souvislosti s odmítavými tendencemi endecji vůči loajalistickým, pozitivistickým, či socialistickým politickým koncepcím, jejichž společný jmenovatel spočíval v odsouvání národního rozvoje na druhou kolej, je třeba si uvědomit, že národně-demokratické úsilí o akcentaci národní tematiky s sebou nutně neslo požadavek na vyjasnění dvou otázek: 1) v čem spočívá podstata polské identity; 2) jaký žádoucí teritoriální rozsah by měl svébytný polský národ v budoucnu zaujmout.
V případě první otázky je zapotřebí zaměřit pozornost především na problematiku otevřenosti, respektive uzavřenosti národní sebe-identifikace, jinými slovy je nutné definovat, nakolik byla koncepce národních demokratů založena na čistě etnickém základě a nakolik v sobě skýtala prostor pro politické chápání národa, tedy takové, jež nebylo opřeno o primordiální, ale o hodnotové principy. V tomto ohledu je zřejmé, že problematika principů národní identity úzce souvisela i s druhou nastolenou otázkou, tedy rozsahem případného suverénního Polska, neboť vymezení žádoucích hranic bylo odvislé od schopnosti národních demokratů zapojit do svých koncepcí tematiku etnicky nepolských národností.
Hlavní záměr tohoto příspěvku - interpretaci podstaty "Poláka" a vymezení "Velkého Polska" prizmatem endecji - je tudíž nutné vnímat jako spojité nádoby.