Abstrakt
Česká republika patří v Evropě k zemím s nejvyšší morbiditou a mortalitou na cévní mozkové příhody (CMP). Mezi časté komplikace této choroby patří depresivní syndrom, který se vyskytuje přibližně u jedné třetiny postižených a zhoršuje zotavování z choroby, kvalitu života, celkovou morbiditu a mortalitu nemocných.
Depresivní syndrom po CMP klasifikujeme jako organickou afektivní poruchu, v zahraničním odborném tisku se označuje jako post-stroke depression. Její etiopatogeneze je multifaktoriální, podobně nejasná jako v případě deprese funkční.
Podle současné úrovně poznání není možné jednoznačně spojovat lokalizaci iktu s frekvencí výskytu následné depresivní poruchy. Její projevy u starších pacientů mohou splývat s příznaky CMP a klinická diagnóza depresivní poruchy tak může být problematická.
To vede v praxi k nedostatečnému rozpoznání a léčbě depresivního syndromu. Podávání antidepresiv, především ze skupiny SSRI, bylo opakovaně prokázáno jako účinné v redukci depresivních příznaků, byť zlepšení je spíše parciální.
Preventivní podávání antidepresiv s řadou protichůdných výsledků se nejeví indikované pro všeobecné použití. Vzhledem k počtu postižených pacientů a prokázaným negativním dopadům je potřeba věnovat problému větší klinickou pozornost.
Nezbytný je také další výzkum diagnostiky i léčby depresivní poruchy po cévní mozkové příhodě. Předložená práce si klade za cíl přinést přehled současných znalostí o problému a podpořit aktivnější přístup k jeho řešení.