Abstrakt
Porod mrtvého plodu nebo časné novorozenecké úmrtí v České republice zažívá každý rok okolo 400 žen. To, jak se žena s touto náročnou životní situací vyrovná, do velké míry závisí na přístupu zdravotníků a jejich komunikaci s klientkami.
Cílem výzkumu bylo zjistit využívání a způsob nabízení rituálů rozloučení s dítětem u žen po perinatální ztrátě v České republice, zjistit postoj žen k těmto rituálům, vlastnění upomínek na dítě a využívání laické nebo odborné pomoci. Soubor tvořilo 83 žen, které prožily perinatální ztrátu v letech 2007 až 2012 v České republice.
Většina žen po porodu mrtvého plodu své dítě neviděla a 69 % těchto žen toho lituje. Na rozdíl od 100 % žen po perinatální ztrátě, které své dítě viděly, a které byly rády, že tak učinily.
Zásadním zjištěním bylo, že ženám možnost jakéhokoli rozloučení s dítětem nebyla často vůbec nabízena, což může vypovídat o paternalistickém přístupu zdravotníků v této oblasti. Upomínku na své dítě má jen 17,5 % žen po porodu mrtvého plodu, 52 % žen ze souboru využilo podporu stejně postižených žen, 44,5 % vyhledalo odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra.
Péči o ženy po perinatální ztrátě by se měla věnovat větší pozornost.