Ve funkci konatelského jména je stč. tvar věřící doložen v několika významech: 'křesťan', 'věřitel' a 'důvěřivý kupec'. Cílem příspěvku je zmapovat inventář a chronologii dílčích změn (formálních a sémantických), které přispěly ke krystalizaci těchto významů.
Jde především o tři okruhy motivačních faktorů: (i) sémantický a pragmatický kontext, ve kterém se daný tvar používal, (ii) syntagmatické preference a (iii) žánrově motivované směřování k určitým interpretacím.