Text je zameren k soudobé situaci v pedagogickém myšlení s durazem na otázku pojetí a funkce teorie výchovy. Text se kriticky obrací vuci relativizujícímu myšlenkovému ovzduší postmoderny, v nemž jsme dospeli k rezignaci na hledání univerzality ve výchove.
V souladu s presvedcením autora o sklonu soudobé teorie výchovy k prepjatému pedocentrismu text poukazuje na nekteré nedostatecne reflektované predpoklady hlavního proudu pedagogické teorie, které se tak stávají novou a úspešne se prosazující formou pedagogické ideologie. Záverem text nabízí jako novou podobu univerzality ideál komplexního prístupu k výchove a vzdelávání, který by nahradil omezenou perspektivu svárících se pedagogických teorií a prekonal jak dogmatismus, tak postmoderní relativismus.