Import prvku sovětské utopie do československé populární kultury mezi světovými válkami nebyl tak úspěšný, jako v sousedním Německu. Jedním z důvodů byla poměrně omezená cílová skupina československých sympatizantů, která se soustředila zejména kolem Svazu přátel SSSR a a levicových periodik, z nichž nejvýraznějšími byly Svět Sovětů a Rozsevačka.
Produkce se tak soustředila zejména na tiskoviny, zatímco v jiných oblastech se vliv fascinace sovětským zřízením projevoval jen omezeně. Přestože zejména u zmíněných periodik je vliv německých levicových vzorů patrný (minimálně v publicitickém stylu vycházejícím z periodika Arbeiter Illustrierte Zeitung), českoslovenští sympatizanti se z hlediska odlišení od většinové společnosti projevovali jen omezeně.
Výjimkou byli pokusy o obsazení veřejného prostoru ať již demonstracemi nebo jinými kampaněmi na hraně zákona. Z hlediska finanční situace tak například chyběli pokusy o proniknutí do filmové či hudební produkce.
Tato skutečnost však mohla být způsobena i omezenými protředky plynoucími na propagandu (i ve smyslu komerční reklamy) ze samotného SSSR. V oblasti tiskovin se setkáváme s pokusy nahradit stávající produkci například u dětské literatury.
Celkově se nabízí také otázka, na jakém základě se vlastní obraz sovětské utopie mezi československou veřejností utvářel. Jednou z příčin mohlo být mimo jiné přejímání formálního jazyka sovětských institucí bez hlubší analýzy obsahu vyjádření.