Abstrakt
Konec druhé světové války se měl stát kroměřížské obrazové sbírce z majetku olomouckých arcibiskupů osudový. Podle tradice s sebou ustupující německá armáda odvezla i vybraná díla z kroměřížských sbírek, která měla přijít - podobně jako tisíce jiných uměleckých děl z okupované Evropy - do Hitlerem plánovaného velkolepého muzea v Linzi.
Transport byl údajně zastaven v jižních Čechách ruskou armádou a následně navrácen do Kroměříže. Předložený článek dokládá na základě archivních pramenů dochovaných v Kroměříži, v Brně a v Jindřichově Hradci, že k takovému pokusu nikdy nedošlo.
Sbírkám se naopak pod dobře organizovanou německou správou Památkového úřadu v Brně dostávalo za druhé světové války nemalé péče a ochrany. Z těchto důvodů pak byly v dubnu 1945 kvůli ke Kroměříži se blížící frontě transportovány nejcennější obrazy do Jindřichova Hradce.
Stalo se tak - jako v případech jiných sbírek v okupovaném Československu - kvůli zajištění vyšší ochrany před bombovými útoky a s nimi spojeným rizikem požárů. Transport části sbírky a jejich uložení v kapli Černínského zámku byl zdokumentován předávacím protokolem.
V první části příspěvek mapuje postup Památkového úřadu v Brně a jeho ředitele Karla Kühna při zajištění kroměřížské sbírky v průběhu celé druhé světové války. Ve druhé části se soustředí na transport do jižních Čech a korespondenci týkající se navrácení uměleckých děl záhy po skončení války.