Předložená studie se zabývá znalostmi českých žen o jednotlivých prenatálních screeningových programech pro zjištění Downova syndromu a spektra dalších typů vrozených vývojových vad a dědičných onemocnění. Současná zkušenost prokazuje často nedostatečné povědomí těhotných o těchto postupech, které mají značně rozdílnou senzitivitu a falešnou pozitivitu.
Přes poměrně dostatečné množství odborných materiálů na internetu, poskytování písemných informací formou specializovaných brožurek i sdělení lékařů gynekologů se stále setkáváme s gravidními ženami, které nejen, že nevědí, jaké vyšetření podstupují, ale ani co od něj mohou očekávat. Není však možné pominout občas i problematickou interpretaci výsledků samotnými lékaři.
Situaci jsme ověřovali pomocí anonymního dotazníkového šetření. Námi sestavené dotazníky byly distribuovány před samotným prenatálním vyšetřením a kombinovaly otázky uzavřené i otevřené.
Výsledky šetření naše předpoklady potvrdily. Ačkoli obecně lze konstatovat, že znalosti českých žen jsou poměrně dobré, v odpovědích docházelo nejen k záměně možností prenatálního screeningu I. a II. trimestru gravidity, ale také screeningových vyšetření a chromozomální karyotypizace, nemluvě o možnostech DNA analýzy.
Za důležité považujeme také zjištění, že relativně velké procento žen neabsolvovalo kombinovaný screening I. trimestru. Využití těchto zjištění v praxi a snaha o všeobecně lepší informovanost jistě usnadní komunikaci s těhotnou ženou, a tím také zredukuje její stres z nabídnutých vyšetření.