Biologické struktury jsou obvykle zatěžovány dynamicky, a proto statické parametry a charakteristiky k úplnému popisu jejich mechanického chování nepostačují. Deformační odezva při dynamickém zatěžování je totiž ovlivňována energetickými ztrátami.
Tyto ztráty souvisejí s tzv. viskózní složkou chování těles. Pokud jsou energetické ztáty nezanedbatelné, mluvíme o viskoelastických tělesech a popis jejich chování musí zahrnovat vliv viskoelasticity.