Abstrakt
Příspěvek nejdříve předstauje zacházení s pojmem krize maskulinity v české a zahraniční historiografii. V zahraničním kontextu jsou s tímto pojmem spojeny určité společenské procesy a fenomény, které destabilizovaly dosavadní chápání maskulinity a otevřely prostor pro její redefinování.
V českém prostředí je tento termín užíván spíše vágně, není jasné, k jakým sociálním procesům by měl odkazovat, neboť zde dosud schází jakákoliv práce, která by jej empiricky podkládala. Tuto situaci se příspěvek pokouší změnit a snaží se postihnout představy maskulinity prostupující Základy junáctví, první velkou příručku českého skautského hnutí.
Na skautské hnutí je zaměřena pozornost, neboť jeho vznik chápe zahraniční historiografie jako jeden z projevů krize maskulinity. Mezi 31 autory příručky je detekováno šest náhledů na maskulinitu, resp. představ ideálního skauta-muže. Čtyři ze šesti náhledů chápou skauting jako reakci na krizi kultury obecně a školství zejména, bez ohledu na to, měl-li by skaut být "novým mužem" či "mužem tradičním." Krizi maskulinity však nelze rozhodně považovat za celospolečenský fenomén a je třeba se ptát, v jakých oblastech je ji možné objevit a proč právě zde.