Příspěvek kombinuje teoretické úvahy a příklady ze soudobé pedagogické praxe ve snaze zmapovat možnosti a limity vzdělávání na místech, která se stala nositeli tzv. genia loci, respektive byla zvolena, aby zprostředkovávala určité kulturní hodnoty, zpřítomňovala či zhmotňovala kolektivní paměť. Zvažovány jsou například texty H.
Bergsona, Ch. Norberga-Schulze, M.
Pěťové, I. M.
Havla nebo E. Koháka, analyzovány projekty Brno: Cesta za poznáním města, Mezi pražci mladějovské úzkokolejky, Tragická místa paměti jednoho regionu a Zpátky ni krok!