Článek je věnován událostem, které bezprostředně následovaly po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tvrdá represe, strach a nejistota protektorátního obyvatelstva doprovázela snaha okupačních orgánů zapojit "český národ" do okázalých deklarací odsuzující atentát a činnost československé exilové vlády. Článek se zabývá systematickou organizací těchto veřejných manifestací ve vztahu k českému protektorátnímu obyvatelstvu, na pozadí využívání českých národních motivů a symboliky.
Oproti počátku okupace sleduje podstatnou změnu ve strategii okupačních sil, které účelově pracovaly s národními prvky pro zdůraznění společných úkolů a cílů Němců a Čechů v boji proti západnímu nepříteli. Motiv "českého národa" se tak stal ústředním prvkem apelu k veřejnosti, čímž docházelo ke zneužívání národní tematiky, původně určené k deklaraci národního cítění a odporu k okupaci, paradoxně ve prospěch nacistického Německa.