Abstrakt
Článek se zabývá specifickými rysy verbálních kategorií osoby, způspbu (částečně rodu), a zejména času a vidu u výpovědí v performativním užití (v základní formě 1.os. sg. ind. préz. imperf.). Pojem performativnosti se vysvětluje jako pragmatická hodnota výpovědi založená na uskutečnění/dovršení skutku denotovaného lexikálním významem slovesa dicendi zatímco jádrem řečového aktu je koincidence lokuce a ilokuce (v Austinově smyslu).
Základním předpokladem pro performativnost jsou časové rysy výpovědi ukázané prostřednictvím Reichenbachovy dekonstrukce časových významů.