Abstrakt
Autoři se v textu snaží pojmenovat příčiny soudobého nezájmu o teorii výchovy a důvody, které by mohly a měly vést k renesanci zájmu o tuto klíčovou pedagogickou disciplínu. Varují před jednostranně technickým (resp. positivistickým) pojetím výchovné teorie i před jednostranně prakticistním chápáním výchovných problémů.
Vyzývají pedagogickou odbornou veřejnost ke vstupu do diskuse o vědním profilu, metodologických a filosofických základech, jakož i možných pespektivách teorie výchovy. Zdůrazňují zejména význam diskuse o výchovných cílech v nejednoznačných okolnostech postmoderní doby.